Pozdravujem Vás pani Martina a oceňujem článok. Súznim s každou vetou a s výstižným nadpisom. Málokto si uvedomuje nutnosť prijatia a koexistencie oboh polarít ako cestu za Hlbším Poznaním. Prijímať napr. len radosť a neoceniť opak-smútok,bolesť znamená ostať len na plytkej radosti, brániť sa tak citlivosti a múdrosti. Vidieť len túžby malého ja a nehľadať Nadjá je mája,dočasná ilúzia mysli,prekrývajúca stav Skutočnosti.
S pozdravom Jaroslav Gonos.

Dobrý den pane Jaroslave, těší mě, že vás můj článek oslovil. Máte pravdu. Pokud člověk odmítá bolest, smutek, nemoc atd., stává se jeho život jen polovičním a cesta k pravdě a moudrosti se značně zpomaluje.

Milá Martino, díky za trefný článek. Dnes vidíme kvanta materialismu a egoismu přestrojených za "pozitivní myšlení". Když takové jednostranné myšlení, neschopné práce s realitou, selže ve výsledcích, jeho propagátoři to selektivně nechtějí vidět a často řeknou, že za to může ten praktikující, že to dělá špatně a je to jen jeho vina... S tím souvisí i to, že lidi, kteří mají plná ústa pozitivního myšlení, většinou nejsou schopni skutečně pomoct potřebným (zřejmě z toho důvodu, že leckdy nejsou schopni pomoct ani sami sobě...). Útěky do snových světů jsou typické jak pro některé vlny New age, tak pro nejednu školu různých náboženství. Je to paradox, protože náboženství a spiritualita má učit návratu do reality! (s pohledem, který vnímá vše jak v běžné, tak duchovní perspektivě). Díky!

Ahojte,
dakujem za clanok, aj nazory pod nim a pridavam svoj.
Magie pozitivního myšlení moze byt cesta ke štěstí, nebo útěk před životem (bez otaznika). Ak tu chce niekto hlasat opak toho, comu veria pozitivisti, tak moze byt rovnako mimo, ako oni. Ja napr. patrim medzi nich a pokojne si dovolim tvrdit opak toho, co autorka clanku, len menej extremne a populisticky, takže:
Jsme tady opravdu proto, abychom si plnili přání, která nás môžu urobiť šťastnými (o ktorých si myslíme, že nás urobia šťastnými). Jsme tu i proto abychom vnitřně rostli a sílili, sbírali zkušenosti a překonávali překážky. Pouhé plnění přání a snů nám může přinést skutečné štěstí.
...
Celý vesmír je místem, které má jediný účel - sloužit našim přáním a touhám, ale s ohľadom aj na všechno ostatní. Neviem, odkiaľ autorka nabrala presvedčenie, že sa tým pádom človek propadá do hmoty a egoismu. Čo je na pritiahnutí si situácie byť v správnom čase na voľnom parkovisku egoistické?
...
Dosť silno pochybujem, že si niekto dokáže priťiahnuť pozitívnym myslením zdravie, ak nepochopí, co mu zdravotní zatížení chtělo říct. Pozna snad autorka niekoho takého? Práve naopak. Ked sa pozitivistovi v zivote stane nieco neprijemne, tak v prvom rade sa snazi o pochopení, co mi moje nemoc chtěla sdělit, nebo čím jsem si jí do svého života přitáhla. Uplny suhlas s myslienkou: odsoudím nemoc jako něco špatného a silou sa snazim přitáhnout uzdravení, stojí to spoustu úsilí, soustředění a energie a obávám se, že se tím skutečný problém pouze odkládá. Brandon Bays som necital, nepoznam.
...
Suhlasim aj s vetou, ze "Ne všechno zlé, co se nám děje, je skutečně zlé." To sa vsak u mna vobec nevylucuje s uzitocnostou pozitivneho myslenia.
...
K ostatnemu sa tu uz nejdem z priestoroveho a casoveho hladiska vyjadrovat, i ked podstatu onej filozofie som zdaleka nevyjadril. Iba ak by bol zaujem diskutujucich.

Milý Alny, děkuji za komentář. Na plnění našich tužeb samozřejmě není nic špatného. Problém je, když se plnění našich přání stane jediným smyslem života. Důkazem může být nejeden úspěšný doktor, podnikatel atd., který má vše, po čem toužil, ale chybí mu něco, co já nazývám hlubším naplněním.
Na druhou stranu jsou mniši, kteří nemají nic jiného než svůj oblek, misku na jídlo a deku na přikrytí a jsou plní míru a radosti. Tím v žádném případě neříkám, že úspěšný a bohatý člověk nemůže být šťastný.
Chci tím říct, že naplnění našich snů jistě přinese radost, nikoliv však trvalé štěstí. Jakákoliv nabytá věc dříve či později ztratí svůj lesk a pokud chceme být tímto způsobem šťastní, nezbývá nic jiného, než si vytvořit další metu, za kterou běžíme. Celý život se pak stane jedním jediným během za cílem, který je však pomíjivý. A nakonec zjistíme, že nám život utekl pod prsty, ani nevíme jak... Opravdové štěstí dle mého tkví v nalezení míru, lásky a radosti ve vlastním srdci a nikoli v neustálém běháním za dalším a dalším přáním. Pokud najdeme vnitřní mír a opravdovou radost v srdci, pak pomine závislost naší radosti na honbě za "poklady".
Jak to, že tím upadáme do hmoty a egoismu? Protože ať chceme nebo ne, tato cesta velmi jemně a nenápadně odvádí k pouhému soustředění od "Já jsem" (tedy na duši, Boha, vnitřní život) na to, co "Já chci" (tedy ven - k hmotě).
Pozitivní myšlení jako takové je jistě dobrý základ duchovního života, ovšem ne, pokud je prezentováno jako nástroj k dosažení všeho, co si přeji. Mimo jiné také proto, že to, co si přeji, nemusí být vždy to nejlepší pro mne samotného. Často to ale zjistíme až pozdě.
Pravé pozitivní myšlení je dle mě pozitivní naladění, kdy vidíme sklenici z poloviny plnou a ne z poloviny prázdnou. Je to pohled, kdy stojíme nad problémem, ale neříkáme si "Proč právě já", místo toho hledáme řešení a snažíme se v tom objevit příležitost k něčemu dobrému.
Ano. Znám pár lidí, kteří si pouhým sugerováním a vizualizací dokázali přivést uzdravení, aniž by se v nejmenším zajímali o příčinu. Pokud o tom pochybujete, pak jste plně nepochopil, o čem film Tajemství je. Nemoc pro ně je prostě zlem. Koncentrují se proto na myšlenku plného zdraví, pouštějí si veselé filmy, apod. a tím si mohou pomoci k uzdravení... Jak jsem však napsala v článku - a i vy souhlasíte - skutečný zdroj příčiny tím vyřešen není. Pouze se odsouvá na později...
A to je to, o čem píši. Tito lidé (a skutečně takové znám) také prostě nechtějí vidět nic špatného. Ignorují reálné problémy, protože je považují za zlo. Ignorují zprávy, protože je považují za negativní. Zcela se izolují. Dokonce to vedou tak daleko, že pokud na podobné téma stočíte řeč, stávají se až hrubě odmítaví. Protože vy narušujete jejich pozitivní svět. Může to pro vás být překvapením, ale takoví lidé skutečně existují.

A poslední věc. Celý vesmír tu sice existuje pro nás, ale ne proto, aby nám jako sluha plnil všechno, co si zamaneme. Kdyby vesmír naplňoval všechny naše tužby a přání, bylo by to pro nás zlé. Takový přístup při výchově dítěte skončí zákonitě katastrofou a stejné je to i u dospělého člověka. Vesmír je tu pro nás, abychom my byli s ním, abychom hledali jednotu a skutečný vědomý život v bytí. Je rozdíl mezi tím, když posloucháme svou intuici, když se řídíme svým srdcem a svědomím, když čerpáme sílu ze spojení s vesmírem a sounáležitosti všeho života, a tím, když prostě vesmíru svou vizualizací rozkážeme: to chci, to mi dej...

Mozno suhlasim s vacsinou vasich nazorov, mozno aj so vsetkymi, uvedomujem si, ze jedna vec je dat veci "na papier" a druha rozumiet im nejak sirsie vnutri. Zareagoval som len preto, ze na clanok ma upozornila kamaratka, ktora ho pochopila po svojom, ja po svojom a je mozne, ze autorka to ma este inak. Mne sa na tom nepaci v podstate len to, ze clovek z neho moze mat pocit, ze robit magiu so svojim zivotom aktivne, prostrednictvom cieleneho pozitivneho myslenia je nebezpecne az nezdrave. Spajat si to tak silno len s hmotou a egoizmom je podla mna nepochopenie v zmysle - vidim tam hlavne to, co mam v sebe (odraza ma to v zrkadle). Mozno som plne nepochopil ani film Tajemstvi, ale odniesol som si z neho to, co som potreboval, resp. na akej frekvencii som v tom case rezonoval, taku som bol schopny vnimat a co bolo mimo nej, mi pravdepodobne uniklo.

Ja len nesuhlasim s niektorym, podla mna ucelovym skladanim slov tak, ako ich z clanku vnimam, napr.: "naplnění našich snů jistě přinese radost, nikoliv však trvalé štěstí." No, ak moze priniest trvale stastie neplnenie nasich snov, preco by ho nemohlo priniest aj ich plnenie? Preco sa tu vsak vobec bavime o trvalom stasti? Vy chcete byt trvalo stastni? Poznate niekoho, alebo ste o niekom aspon poculi, kto je trvalo stastny? Ak ano, blahozelam. Mne staci k "trvalemu stastiu" aj priebezne prinasanie radosti a "trvale stastie" aspon raz za čas. Co ja viem, tak 40% z preziteho casu, zvysovanie je vitane :-) Koniec-koncov aj cesta moze byt ciel a aj ta sa da pozitivnou magiou pritahovat.

Ano, jakákoliv nabytá věc dříve či později ztratí svůj lesk, ale kolko radosti a stastia dokaze dovtedy priniest, ak bola premyslena a v sulade so mnou a s vesmirom. Ano, potom nezbývá nic jiného, než si vytvořit další metu, ale běžať za nou netreba. Pride sama. Staci si ju "vyrezonovat". Netlač rieku, sama tečie. Všetky ciele su v tomto živote pomíjivé, čo s tým chcete urobit? Život nám uteče pod prsty, ked ho podla mna prezijeme v pasivnom a fatalistickom prijimani toho, co nam pride do cesty, bez toho, aby sme si uvedomili, ze sme vdaka bohu predovsetkym tvorcovia a neprisli sme si to sem odzit sposobom "tu som, muchy zerte ma". Mali by sme snívať, tvoriť a radovať sa z toho, ako sa nám darí. Ano, štěstí i dle mého tkví v nalezení míru, lásky a radosti ve vlastním srdci. Slovo "opravdové" prenechám iným odborníkom. Ale prečo z toho vylučovať "běhání" za dalším a dalším přáním, ak sa zhodneme na tom, že všetko je pomíjivé a život trvá? A možno aj po smrti?

Podstata pozitivizmu - stejně jako všech -izmů - je naplnění touhy po řádu, po pravidlech, činících život předvídatelnějším, srozumitelnějším a v důsledku toho i ovladatelnějším. Taková touha roste s mírou odcizení od JÁ, s narůstající potřebou upevnění sebepředstavy, nahrazující neschopnost cítit skutečné JÁ. Pro hloubavější jsou pak k diskozici složitější -izmy, pro méně hloubavé třeba právě New Age. Přitom nejkrásnější na životě je právě jeho nepředvídatelnost.
Nepředvídatelnost není chaosem, jen silami vlastního vědomí nemůžeme nikdy zjistit "proč". Můžeme vidět obraz, můžeme cítit "takhle to má být", můžeme být rozladěni a cítit "takhle to být nemá" a pokusit se s tím něco udělat. Můžeme se pokoušet více či méně dobře žít v souladu s vesmírem (s Duší světa, s bohem, s Bohem...), jehož odraz je v nás samotných. Můžeme chtít - dokonce i peníze, proč ne - pokud je potřebujeme k naplnění bytí.
Nejlepší "chtít" je ovšem chtít naplnit své nejvnitřenější touhy. K tomu, abychom je poznali, abychom z nevědomí dostali do vědomí alespoň trochu srozumitelný obraz našich snů (cílů, záměrů...) pozitivizmus rozhodně nepomáhá. Odmítáním negativního nemůžeme poznat své stíny, "pantheon ve své duši", protože takové poznání se neobejde bez zakoušení pocitů někdy až zoufale děsivých. Bez poznání toho, čím se řídit nechceme, nemůžeme dokonce ani říci, co je a co není "pozitivní".

Milý Alny, Brandon Bays (autorka knih Cesta a Svoboda) Pokud jste to nečetl, vřele doporučuji. Tam se vám objasdní to co popíráte. Já osobně jsem ten případ pozitivního myšlení, který onemocněl . Knihu jsem četla a pochopila proč.
Alena

A co popírám?
Mozno som to necital, lebo to tak ma byt. Mozno to mam spracovane z ineho zdroja, alebo ma ta pridana hodnota caka niekde inde. Napr. vo videu, dolu na stranke http://www.soulwork.sk/index.php/psychosomatic

Alena místo argumentů urazene podstrkuje knihy ktere precetla aby bylo videt jak je chytra a sectela.

:-))) ve svých 64 letech už nepotřebuji nic dokazovat. A už vůbec nejsem uražená. :-))) Ta kniha byla jen příklad, kde hledat vysvětlení jak také může dopadat tak zvané pozitivní myšlení. Na rozdíl od Vás, se klidně pod svůj příspěvek podepíši.
Alena

Milý Alny,
zdravím Vás a přeji to nejlepší. Já jsem jen chtěla odpovědět na váš dotaz zda je někdo, který toto kladné myšlení praktikoval a onemocněl. Já se jen chtěla dotknout toho, že není jen plnění našich přání . Je to také o duchovním růstu a pochopení toho, proč tady vlastně inkarnujeme. Sama jsem udělala plno věcí z neznalosti. Ta kniha mi dosti pomohla, proto jsem jí tady také, jako autorka tohoto článku, zmínila. V žádném případě Vám nic nevnucuji. Přeji Vám šťastný život plný lásky a pohody.
S láskou Alena

Plne suhlasim s autorkou tohto clanku, velmi dobry a oci otvarajuci clanok...

Ja vam to neberiem, len sa obavam, ze autorka nie celkom vie, o com pise. Po precitani aj inych jej veci mam pocit, ze za tym moze byt povrchnost. Nazor na "magiu pozitivneho pritahovania" si urobila pravdepodobne na zaklade povrchneho pozretia jednej komercnej prvotiny pod nazvom The Secret, bez toho aby problematiku hlbsie skumala a teraz sa snazi robit "osvetu". Smutne Black & White videnie: Pozitivna magia = hmota a egoizmus; Utrpenie = duchovno.
Mrzi ma na tom len to, ze takto moze v dobrom umysle odradit aj ludi, ktori si svoju zivotnu cestu este len hladaju a pasivny pristup a kostol im nevyhovuje.

Jej "hluboke nedorozumeni" spociva pravdepodobne v nepochopeni podstaty filozofie "pozitivnej magie". A to, ze svoj zivot si "predprogramuvame" vsetci a vzdy, za kazdych okolnosti. Aj ludia, ktori nechcu, aj ludia, ktori o tom nic nevedia. Aj vtedy, ked verime (rezonujeme=pritahujeme) zelane, aj vtedy ked verime (rezonujeme=pritahujeme) nezelane, aj vtedy, ked "nepritahujeme" vobec nic, hoci to sa vlastne ani neda, lebo vzdy nejak rezonujeme. Na svedomi to ma nase podvedomie, resp. nevedomie, ktore sa neriadi rozumom=logikou ale len udajmi z pamate. Nastastie sa tie udaje daju rozumom menit "prepisovat". Na nestastie nielen k pozitivnemu, ale aj k negativnemu a na nestastie nielen vlastnym rozumom, ale aj cudzim. Preto si niektori ludia davaju pozor, co tam vpustia. Ak budete podvedome verit tomu, ze zivot funguje tak, ako ho popisuje tento clanok, tak zivot vam prinesie nespocetne mnozstvo dokazov, ze to je presne tak a skoro ziadne dokazy, ze to moze byt inak. Nemate totiz v podvedomi ten "iny" potencial. Ja v nom teraz nemam napr. ten "vas" potencial, takze moj zivot funguje podla mojho podvedomia. A to je na tom uzasne. Ze si mozme kazdy zvolit, co chceme.
Ze sa da pritahovat aj duchovno, nehmotne veci, dobre vztahy, sucit, dobra vola, pomoc druhym, spolupraca, zlepsovaky pre ludstvo, ... to niektorych ani nenapadne. Vsimnu si v tej suvislosti len parkovacie miesta, egoizmus, hmotu a kadejake kravinky. Ano, su mozno aj taki ludia, ktori sa v pritahovani zameriavaju len na toto. Ale hodit s nimi do jedneho vreca pausalne vsetkych "pritahovacov" a celu filozofiu aktivnej pozitivnej magie mi pride ako trochu scestne.

Ja osobne si myslim, ze premyslat o zivote sposobom ako autorka je trochu aj o pohodlnosti. Prevziat totiz za svoj zivot zodpovednost plne do svojich ruk nie je vzdy najpohodlnejsie a najprijemnejsie. Vtipne mi pride na tom to, ze plne suhlasim s jej zaverom ze "ať nás potká cokoliv, ať už to označíme za "dobré" nebo za "zlé" - vždy to má svůj důvod a smysl." Az na to, ze ona to uzatvara takmer fatalistickym vyrokom "Z dobrého se máme umět radovat a zlé přetvořit v nástroj k pochopení, k poznání něčeho nového." A ja sa pytam coho noveho? A na rozdiel od nej aj odpovedam: "toho, o com som bol predtym blbo presvedceny, ze to tak asi musi byt".

Zaver: Vnimam to tak, ze pozitivna magia to, co sa pise v clanku nevylucuje, ale podstatne rozsiruje.

Přeji hezký den,kdy počasí(osud ,Bůh ,či jak nazveme moc,která působí mimo naše vlivy) se tváří zimně ,ač je léto na spadnutí.Od rána jsem vyslechla několik stížností s různým vysvětlením pro málo světla a málo tepla a hodně vláhy.Rozhlížím se kolem sebe při každém kroku a zjišťuji,že stromům i květinám a loukám se daří báječně.Mluví o tom svojí čerstvostí.

Rozhlížím se sama v sobě co je uvnitř čerstvé ,navzdory všemu ,co jsem nemohla ovlivnit.Rodinu do které jsem se narodila,zem v níž jsem vyrůstala a žiji,některé životní události,které jsem si nevybrala,ale ony ovlivnily zásadně můj život.To je tuším osud,který jde svou cestou,stejně samostatně jako počasí.

Náhodou ,při hledání derivační koupele se mi otevřela tahle stránka.Nejdříve jsem se lekla a bála se ji otevřít a číst.Strach o víru,která se ke mě po hluboké depresi trvající řadu měsíců,způsobenou právě ztrátou víry a to díky lidem,kteří mi "posvítili na cestu",abych nevěřila bludům,ale abych Věřila v život a jeho cenu i ve chvílích kdy "noc byla temná".

Jsou věci,které mohu měnit a naopak ty ,které jsou dané.Jsou-li dané věci co by nás zastavili v životě ,je nutné se dívat v sobě i kolem sebe co je na světě čerstvé.

Souhlasí s Alnym.Myslím že stojí víc nohama na zemi.Nemusim takové rádoby mystičky co mavají rukama a všem cpou jak jsou chytre a ze se maj vsichni milovat.Kazdy ma svou cestu jak dostat vnitnimu klidu a zit zivot naplno se vsemi emocemi at dobrymi tak spatnymi.Clovek ktery se neumi nastvat a byt uprimny skodi sam sobe a nic neposune. Asi to chce trochu dospet Martino...

Děkuji za cenné rady, pane neznámý. Jen jestli náhodou to, co vidíte kolem sebe, není vaše vlastní zrcadlo.

Nádherný článek. Gratuluji k vyváženému pohledu na Tajemství a podobné hurá filmy a děkuji za něj. Tom

S clankom vcelku suhlasim.

Ono pozitivne myslenie je prilis siroky pojem.Preto ho treba blizsie specifikovať.Pozitívne mysliet moze i sebecky a na svet priputany clovek,ktory koniec-koncov iste schváli i spominané The Secret ako prostriedok k naplnovaniu tuzob svojej osobnosti.S toho dovodu je cele poslanie takychto „navodov na stastny život“ scela mylné,pretoze neodstranuje prícinu strastí,ktora tkvie predovsetkym v tom večnom nahananí sa za tym,co nam vnucuju nase tuzby.Preto je vhodnejsie ak pouzijeme vyraz spravne a nespravne myslenie,alebo ak sme nabozensky založení tak potom spasne a nespasne myslenie.Kazdy kto skutocne a uprimne hladá sposob,ako sa vymotat zo strastí,zacne si klast otazky a spytovat sa seba ci roznych duchovnych autorít,ake je to spravne a nespravne myslenie (tým si vlastne z dlhodobeho hladiska dlaždi cestu k nabytiu mudrosti a nadhladu).

K tomu ale sa spravidla dospieva az vtedy,ak strast tiaži a clovek si tak zacina hlavne uvedomovat a nielen prežívať svoje utrpenie.Iba vtedy vyvstane skutocne otazka po tom,ake je to spravne a nespravne myslenie,konanie atd.V opacnom prípade sa clovek nestará o to,akeho charakteru su jeho tuzby,ale sleduje len to,co mu vnucuju svet a jeho povahove vlastnosti.Spokojnym ho moze preto ucinit cokolvek z tohto sveta,pokial mu tento umoznuje volny priechod jeho chtivosti a je tak v sulade z heho charakterom,ktory vsak vzhladom na svoje kvality moze – a aj vlastne je - zavadný.V tom spocíva vlastne hlavny problem,preco sa nedospieva ku kyženym permanentnym pocitom stastia.Tie su totiz vysledkom vnutornej práce a nie dusevnej pasivity,ktorej podliehajú tí,ktorí su otrokmi svojich neovladnutych sklonov,ktore im samy urcuju kvalitu ich prežívania.

Preto si ludia spravidla to stastie predstavuju,ako stav kedy sa im okolie prisposobí natolko,ze im to zarucí bezkonfliktny život.Chcu teda vidieť „novy svet starymi očami“.Preto spravidla kazdy,kto nespravne pochopí zmysel duchovneho snazenia,skor ci neskor zacne upadať a preto i trpieť.Ludia skrátka nechcu zo sebou nic robit,preto im filozofie typu The Secret a i rozne pseudonauky plne vyhovujú.Nic zo sebou nerobit,znamena davat priechod tomu,co sme zdedili vo forme vrodenych sklonov a od nich sa odvyjajucich tuzob a potrieb.Cize kvitovat svoj doterajsi sposob života a nan „navrstviť“ to duchovno a vsetky tie akože sposoby veduce ku stastnemu životu.To je v zasade stav,ktory mozno oznacit ako nevedomosť vo veciach duchovneho snazenia.Kazdy chce byt teda stastny,ale nik nechce poznat vprvorade seba sameho.Nikto nechce preto hladat suvislosti medzi jeho vlastnym utrpením na jednej strane a tuzbami a chtivostou na strane druhej.Ak by to hladal,iste by nemohol dospiet k tak prekrutenym a skomolenym naukam,akych je v dnesnej dobe požehnane.

Myslím, že pozitivní myšlení je úžasná věc. A rozhodně bych si nedovolila říct, že je jednoduché se na pozitivní myšlení jen tak od sebe naladit. Právě snaha o to už je podle mě práce na sobě samém..... Pokud chceme pozitivně myslet, je třeba cosi změnit v našem současném myšlení a vnímání reality. A nezlobte se, to už je práce přece na sobě, vždyť přináší změnu našeho dosavadního vnímání reality, zažitých vzorců ......... všeho, co si s sebou neseme z dětství, dospívání apod......
Viděla jsem film The secret a četla i knihu.... A líbí se mi, neboť mi do života vnesla i jiný pohled na můj život. ........Vůbec si nemyslím, že pozitivní myšlení popírá negativní události v našem životě. Naopak - řekla bych, že je to o přijetí.... Přijetí a smíření.... Nelze přece bojovat a dávat negativním situacím energii, tím ji jenom podpoříme....Ale je to o víře, že máme osud ve vlastních rukou.
Pokud budu v toto věřit a budu se snažit pozitivně myslet, přitáhnu si do svého života situace, které mi umožní růst a léčéní mé duše.... Ovšem, pokud budu chtít :) A to je přeci to úžasné, že každý máme možnost jít svou cestou a utvářet vlastní život dle svých představ. Tedy pokud budeme chtít :) nejde jen pozitivně myslet a čekat, že bude fajn. ale je také třeba se otevřít a snažit pochopit, spíše přijmout..... být aktivní..... tak to alespoň vnímám já
Rozhodně pozitivní myšlení beru za něco, co nám v životě může spoustu věcí pomoci přijmout a překonat..... ale je na každém z nás, co si vybere :)

.......... velice se mi líbily komentáře od Alnyho, jen souhlasím.........

Blahopřeji k velmi pravdivému článku. Ti kteří s vámi nesouhlasí a obhajují tyto kultovní nauky si zřejmě neuvědomují, že pokud člověk žije jen proto aby si plnil svá přání, žije v egoismu, protože je to právě naše ego co si neustále něco přeje a po něčem touží. Proto podstata této nauky míří sama proti sobě když podporuje egoismus a tím vlastně brání v osvícení. Kromě toho pokud chce někdo pomoci svých přání něco v tomto světě měnit a vlastnit, dává na vědomí svůj nesouhlas s božím záměrem. Tito lidé jakoby chtěli opravovat boží projev a neuvědomují si že tento svět byl stvořen jako svět protikladů. Nebude nikdy nic jen pozitivní a dobro a zlo jsou jen relativní pojmy. Je to neuvěřitelná domýšlivost když člověk ve své malosti tvrdí že on ví lépe než bůh co je dobré pro něj a pro svět.

díky za vaši upřímnost, přeji mnoho zdaru
MCphil www.paulbrunton.cz

Pekný a pravdivý článok! To už vyjadrili aj ostatní. Mňa však zaujal záver toho Vášho druhého odstavca, citujem: "Celý vesmír se stane místem, které má jediný účel - sloužit našim přáním a touhám a všechno ostatní odchází do pozadí...". Môžete mi objasniť - čo je to "všechno ostatní"?
Mnoho veriacich má snahu túto otázku zodpovedať odkazom na náboženskú vieru, alebo Bibliu, ale ani tam nenachádzam uspokojivú odpoveď. Je to otázka o mysle života a zmysle existencie sveta. Tiež by sa dala táto otázka zodpovedať poukazom na Božiu vôľu a na večnú lásku, ale aj láska je iba prostriedkom a nie cieľom. Alebo sa mýlim?

Pozitivní myšlení - zprofanované, proto nerada používám..spojit se s Matkou Zemí, děkovat ji za vše, co nám dává, poprosit, požádat etické bytosti Světla i Temnoty o pomoc a čisté 100% připojení na vyšší energii a odpojení ega na 0..to je, co nám přinese prožitek, který neznamená, že je vždy pozitivní, ale , energie z nejvyššího, řekněme levelu, čistí a posíláme ji dál, těm, kteří jsou nevědomí a mají potíže, vědomí mají úkoly, to je ten úkol. Semínka budoucnosti zaséváme právě teď. Nechť jsou to dobrá semínka, chceme štěstí ?? !! Ne utíkat. Snažím se, není to lehké...

ahoj
já bych to řekl takhle:
děje se nám-jako duším(vyšším úrovním)-co si přejeme
a
děje se nám-jako lidem-co potřebujeme...

k čemu:abychom se stali dušemi(zase)

@
.................

souhlasím se slovy článku. A nemyslím, že by byl míněn fatalisticky ve smyslu, stejně to nemá cenu. Myslím, že autorka je svým založením pozitivní, ale především jí záleží na smyslu pozitivnosti, nesouhlasí s plýtváním tří přání na nesmysly. Všechno, co se nám děje, prostě potřebujeme. Pozitivním myšlením - ve smyslu, co chci, to bude a basta!, bychom mohli naši cestu sebenalézání i prodlužovat tím, že nechceme "nechtěnými" situacemi pochopit vlastní chyby a iluze o sobě, tedy ego (to chápu jako osobní se vyhranění světu, oddělení, individualizace). Co když to je tak, že ošklivé situace nás učí nejvíc? A nepříjemní a nepřátelští lidé? Neříkám to bez zkušenosti. Život je jako sinusoida, když je nám dobře, radujeme se, když je zle, učíme se.

Dobrý večer,
článek se mi opravdu líbí, v podstatě vystihuje to, co si myslím i já.
Ještě bych chtěla podotknout, že vše, co máme a dostáváme, při-
chází jen z jednoho Zdroje, a tím je Bůh, chcete-li, tak Tvůrce ves-
míru a měl by být vždy na prvním místě...vím, je to těžké tady na
Zemi, ale je to jediná cesta. Kdo "má" Boha, má všechno.fubuki