Velekněz patří (spolu s Velekněžkou a Hvězdou) mezi trojci ochranných karet, které příznivě ovlinují průběh určité události. Ukazuje na touhu po poznání hlubšího smyslu a cíle života, po vnitřní svobodě. Je to karta naznačující, že dozrál čas věnovat se filosofii a duchovním záležitostem. To může vést k intenzivnímu studiu náboženských, duchovních či filosoficky zamřených knih, případně k hledání duchovního učitele - kněze či psychoterapeuta. Karta Velekněz také úzce souvisí s cestou etiky, ctnosti a základních morálních hodnot.

Jako houby po dešti se objevují stále nové a nové knihy o pozitivním myšlení a o tom, jak dosáhnout prosperity, zdraví, bohatství a štěstí. Filmy jako například "The Secret" (Tajemství) dávají ucelený návod, jak prostřednictvím cíleného směrování myšlenek, vizualizace a emocionálního naladění dosáhnout splnění všech svých snů. Nepochybuji o tom, že zmíněnou cestou lze dosáhnout skutečně výjimečných výsledků. Otázkou však zůstává, zda jsme tady opravdu jenom proto, abychom si plnili všechna přání, která nás napadnou. Nejsme tu spíše proto abychom vnitřně rostli a sílili, sbírali zkušenosti a překonávali překážky? A může nám vůbec pouhé plnění přání a snů přinést skutečné štěstí? Osobně se domnívám, že nikoliv.

Dnešní doba je charakteristická tím, že se lidé bojí smrti. "Moderní člověk" začleněný do materialistické společnosti, která je systémově orientovaná na konzum, se tváří, že je nesmrtelný. Jelikož však ví, že před smrtí nakonec stejně neuteče, snaží se alespoň vše, co mu ji připomíná, odsunout do ústraní. Když na smrt příjde řeč, automaticky změníme téma. Nemocné a staré lidi předáváme do péče nemocnic, hospiců a domovů důchodců. Drtivá většina starých lidí umírá mimo úzký kruh své rodiny.

Asi každý už zažil v životě situace, nad kterými neměl "žádnou moc". Těžké nemoci, tragické úmrtí někoho z rodiny, katastrofy, ale i "sťastné náhody", "políbení múzy" a další. Někdo tomu říká osud, někdo karma, ale ať už to nazveme jakkoliv, zůstává zde otázka: Jsme skutečně před touto "vyšší silou" úplně bezbranní? Jsme skutečně jen loutky v rukou nějaké neznámé vyšší síly, která si s námi hraje, nebo která nás řídí a mění naše životy? Moje odpověď zní: Ne. Myslím si, že všichni máme možnost aktivně svůj vlastní osud utvářet a měnit.

Císař spojuje moudrost a světskou vládu. Vede náse k tomu, abychom si uspořádali a stanovili (případně zrevidovali) základní pravidla, zákony a procesy v každodenním životě. Naznačuje nutnost přímočarého, jednoznačného a láskyplného jednání s druhými a vymezení si vlastních hranic, které nikdo nesmí překročit bez našeho pozvání.

S blížícím se rokem 2012 roste očekávání mnoha lidí. Hovoří se o přírodních katastrofách globálního rozsahu, o konci civilizace, o duchovní transformaci lidstva. Co onen magický rok skutečně přinese, to se můžeme pouze dohadovat, nicméně podíváme-li se kolem sebe, vše skutečně nasvědčuje tomu, že se pomalu ale jistě blížíme k bodu zlomu. Život se jakoby zrychluje a kumuluje, mezi lidmi stoupá napětí, politický a ekonomický systém se zmítá v krizi, i pro planetu Zemi jsme stále náročnější a obtížnější formou života.

V souvislostí s astrologií se může objevit otázka: Jak to, že lidé narození ve stejný čas a na stejném místě nejsou stejní a nemají stejný život? Nejmarkantnější je to u dvojčat, která se císařským řezem narodila pár sekund po sobě. Existují sice případy, kdy měla dvojčata svatbu ve stejný den, nebo se jim ve stejný den stal úraz a podobně, ale takovéto případy jsou spíše výjimečné. Jak to tedy s astrologií vlastně je?