Georgij Alexejevič Sidorov

Georgij Alexejevič Sidorov, člen Ruské geografické společnosti, spisovatel-historik, cestovatel, biolog, antropolog, badatel v oblasti archeologických památek polárních oblastí, středního Uralu a Sibiře.

Narodil se v roce 1949 ve městě Prokopjevsk v Kemerovské oblasti. Od dětských let miloval přírodu Ruska a zajímal se o jeho minulost. Zájem o historii a filosofii přivedl zvídavého chlapce ke studiu přírodních věd na Tomské státní univerzitě. Po jejím absolvování pracoval tři roky na jedné z šachet Kemerovské oblasti. Za dobu své služby se nesčetněkrát setkal s otisky pradávných rostlin kamenouhelné minulosti Země. Kromě toho nacházeli někdy raziči v těch samých vrstvách karbonu i zbytky megalitických základů prastarých staveb. V podobných případech bývala práce v daných dolech okamžitě zastavována a na místě se objevovali "zdvořilí" pracovníci KGB, kteří od těch, co se připletli k takovým nálezům lidmi vytvořených artefaktů, sbírali podpisy o mlčenlivosti. Mimo to se Georgij Alexejevič dozvídal od starých horníků Prokopjevksa, Kiseljovska, Novokuzněcka i Kemerova, že mnohé současné šachty stojí na zbytcích dolů, které v těchto místech fungovaly již před miliony let. Kdy nebo v jaké epoše, to Georgij Alexejevič nedokázal pochopit, ale bylo jasné, že to muselo být někdy velmi dávno.

Takovéto první zkušenosti přirozeně přiměly zvídavého mladého člověka, aby se zahloubal do podstaty všeho sdělovaného, zjištěného i viděného. Postupem času tak začal chápat, že naše současná technogenní civilizace je vybudována na ruinách záhadné, miliony let staré civilizace předcházející, o které se však ve vědeckých kruzích nesluší mluvit. Kdosi velmi mocný položil tabu na znalosti dávných předků. Z Georgije Alexejeviče se tak postupně začal stávat "profesionální cestovatel a lovec pradávných vědomostí".

Více než 20 let prožil v expedicích po severu Eurasie, mnohé z nich organizoval. Navštívil Kolský poloostrov, Karelii, Archangelskou oblast, Ural i Jamal. Pracoval na březích Obského zálivu, Puru, na horním toku Tazu i na Jeniseji. Ve východní Sibiři pobýval na planině Putorana, nějaký čas žil a pracoval v Evenkii (Bajkut, Surinda, Tura). Po Evenkii se přesunul do Jakutska, kde pracoval na řekách Leně, Janě, Indigirce, Alazeji i Chromě. Žil též v Horně-kolymském okrese, v hlavním městě Jukagirů, v Nelemném. Pobýval na řekách Korkodon i Omolon (Jukagirská pahorkatina). Pracoval na Anadyru mezi místními Čuvanci. Navštívil severovýchod Čukotky. Během všech svých cest se Georgij Alexejevič zajímal také o folklór, legendy, jazyk i zvyky domorodých národů. Ve svých knihách popisuje tajemství dávno zaniklé civilizace předků, ukazuje nasměrování naší technogenní civilizace do budoucnosti a odhaluje i úroveň vlivu okultních nauk na vývoj společnosti současné.