Gudok

Třístrunný smyčcový nástroj východních Slovanů, podobný houslím, známý z dob Kyjevské Rusi. Nejrozšířenější byl na Rusi mezi skomorochy (ruští kočovní herci a vypravěči 15. - 17. století). Soudě podle bylin a historických písní, doprovázel tento nástroj mnohohlasé (lidové) slavnosti. Církevní hodnostáři označili gudok za "ďábelskou nádobu", skoromochové  ho nazývali "zvučným nástrojem" a vyhrávali na něm o slavnostech pro potěchu národa.

Koncem 19. století byl založen orchestr lidových nástrojů a začaly experimenty s jeho instrumentálním složením (V.V.Andrejev). Počátkem 20. století zkomponoval N.P.Fomin kvartet pro gudky různých velikostí (po vzoru smyčcových kvartet).

Korpus nejstaršího gudku z pohledu archeologie byl nalezen při výkopech ve vrstvách z 11. století v Novgorodě (byly nalezeny i další hudební nástroje). Vznikla tak mimo jiné i tzv. hudební archeologie. V roce 1991 bylo ve Velikém Novgorodě založeno Centrum hudební minulosti, kde se provádí výzkum a rekonstrukce nálezů starých hudebních nástrojů.

(To vše a ještě mnohem víc v souvislostech v knihách Georgije Sidorova.)