Kedr

Georgij Sidorov a jeho knihy velmi často popisují prostředí sibiřské tajgy s její typickou faunou i flórou. Jedním z nejčastějších stromů, o kterých bývá řeč, je kedr "кедр" ev. nějaká z jeho forem, jako např. kedrač "кедрач", který poskytuje úkryt mnohým druhů ptáků, drobným savců a který má v oblibě jako zdroj potravy hnědý medvěd. Co je to kedr?

Název svádí k paralele s cedrem (př. cedr libanonský), ale není tomu tak. Kedr je v podstatě vžité lidové označení pro borovici sibiřskou (Pinus sibirica), kedrač pak označuje kedrovou kleč (Pinus pumila), hustou keřovitou, až 4 či 5 m vysokou formu, která dokáže v horách vytvářet obrovské plošné, v podstatě neprostupné koberce, a která na severovýchodě Asie pokrývá plochy 40-50 milionů ha.

Borovice sibiřská je mohutný jehličnatý strom dosahující až 40m výšky s maximálním délkou života až 500 (podle některých zdrojů 800) let. Její areál rozšíření sahá jako pás od 48° po 66° severní šířky, od pohoří Ural na východ až po Mongolsko a severozápad Číny.

Kromě všech běžných aspektů využití dřeva je kedr velmi ceněný nejen lidmi, ale i ptáky a zvěří, jako zdroj tzv. kedrových oříšků, tedy semen ze šišek borovice sibiřské. Oříšky lze konzumovat jen tak, lze je používat při přípravě pokrmů a lze z nich lisovat olej. Kedr je takto jako zdroj oříšků i oblíbenou a záměrně pěstovanou dřevinou.