Michajlo Potapyč Toptygin

Slovanské národy měly za to, že medvěd vznikl z člověka. Myslely si, že stačí medvědovi stáhnout kůži a bude vypadat jako člověk. Panuje přesvědčení, že medvěd má lidské oči, chodidla a tlapy s prsty, které se podobají rukám člověka. I zvláštnosti chování má medvěd lidské: umí chodit po dvou nohách, rád tancuje při muzice, umývá se jako lidé, chápe lidskou řeč a někdy i sám mluví. Stejně jako lidé má rád med (med-věd jako znalec medu). Je obdařen rozumem. Slované ho považovali za pána lesa. Je průvodcem Velesovým.

V obecném povědomí je medvěd hnědý spojován s Ruskem. Je Rusům podobný. Ztělesňuje rysy ruského národního charakteru: sílu, bohatýrskou stavbu těla. Kromě toho více než polovinu ruské země zaujímají lesy, což znamená že Rusové prakticky žijí v lese jako medvědi. V dřívějších dobách také rolníci, podobně jako když medvědi uléhají k zimnímu spánku, redukovali v zimě nuceně své venkovní aktivity.

Medvěd samozřejmě vzbuzoval v lidech také strach a respekt. A jako takovému, na jedné straně téměř se podobajícímu člověku, na druhé straně obávanému, dávali lidé tomuto stvoření různá jména naplněná úctou, která se také zároveň vyhýbala přímému vyslovení slova medvěd. Nějak tak zřejmě vzniklo v novější křesťanské době i pojmenování Michajlo Potapyč Toptygin označující dospělého velkého medvěda. Michajlo podobně jako míša, Potapyč a Toptygin jako přesmyčky ruského "topať", tedy dupat. Takto se také stal hlavní postavou mnohých ruských pohádek.

Úctu k medvědovi jako pomocníkovi a spolubratrovi vyjádřil svým obrazem "Spolupracovníci" i Nikolaj Rerich.

(To vše a ještě mnohem víc v souvislostech v knihách Georgije Sidorova.)