Němečtí "tvůrci ruské historie"

Gottlieb Siegfried Bayer (1694-1738), německý filolog, první z propagátorů tzv. normanské teorie o formování ruského státu. Znalec různých jazyků, včetně čínštiny, tibetštiny nebo sanskrtu. Rusky ale neuměl. Z pamětí Schlözera je známo, že se Bayer ani po 12 letech pobytu v Rusku rusky nenaučil.

Gerhard Friedrich Müller (1705-1783), německý historik, cestovatel a geograf. V Petrohradě přednášel latinu, historii a geografii na Akademickém gymnáziu.

August Ludwig von Schlözer (1735-1809), německý historik, pokračovatel Bayera a Müllera. Publicista a statistik. Označovaný jako falzifikátor, jeden z autorů normanské teorie, která nebyla potvrzena. Studoval Bibli, zabýval se jazyky, latinou, řečtinou, francouzštinou, později např. i polštinou.

Doba byla turbulentní, názory a vztahy vyostřené. Akademické prostředí v Petrohradě zcela ovládal německý živel, a to zřejmě i na iniciální popud ideologů z Vatikánu. Boj o přístup k materiálům a artefaktům byl neúprosný. Rozporuplných informací z nejrůznějších úhlů pohledu se dá najít velmi mnoho.

Uveďme zde pouze tři historky ilustrující "korektnost" onoho času.

1. Müller, Bayer a spol. svého času ovládli nejen univerzitu v Petrohradě, ale i gymnázia připravující vysokoškolské studenty. Protože však učitelé neovládali dostatečně ruský jazyk a žáci neovládali němčinu, probíhala výuka výlučně latinsky. Za třicet let (1726-1755) tak gymnázia nepřipravila jediného studenta vysoké školy. Na základě toho pak bylo konstatováno "že jedinou cestou je přijímat studenty z Německa, protože ruské studenty není možné připravit ke studiu."
2. Celý svůj život vedl M.V.Lomonosov (na obrázku) spor s Müllerem, Schlözerem a jejich podporovateli. Měl být dokonce za "opakované projevy neúcty, nečestné a trestuhodné činy jak ve vztahu k akademii věd, tak ke komisi sestavené k vyšetřování žaloby na jednoho z německých členů cizinecké ruské akademie, jakož i ve vztahu k Německé zemi" potrestán trestem smrti. Rozkazem carevny Jelizavety Petrovny byl sice Lomonosov uznán vinným, ale od trestu bylo upuštěno. Mimochodem s propagovanou normanskou teorií poplatnou západní objednávce nesouhlasila mimo Lomonosova řada ruských vědců a někteří z nich za to skutečně životem zaplatili.
3. Po nečekané smrti Lomonosova v roce 1765 byl jeho archív okamžitě zabaven, knihovna a všechny písemnosti z příkazu Kateřiny II. G.Orlovem zapečetěny. Ten je přestěhoval do svého paláce, načež beze stopy zmizely. "Tvůrci ruských dějin", Müller a Schlözer, se tak zřejmě dostali k archívu Lomonosova a teprve po sedmi letech vyšel Müllerem redigovaný první díl Lomonosovy práce o historii. Ostatní díly se prostě ztratily. Vzhledem k překvapivé názorové shodě s Müllerovými pohledy na ruské dějiny v tomto vydaném díle je až zarážející, proč se tedy vlastně Lomonosov po celý život s Müllerem přel.

(To vše a ještě mnohem víc v souvislostech v knihách Georgije Sidorova.)