Nikolaj Alexandrovič Kozyrev (1908-1983)

Sovětský astronom a astrofyzik, doktor matematicko-fyzikálních věd. Mimo jiné objevil ve spektru Venuše emise molekulárního dusíku, analyzoval spektrogramy měsíčního kráteru Alfons indikující unikající plyny (molekulární vodík a uhlík), objevil vodík v atmosféře Merkuru. Za objev měsíčního vulkanismu mu Mezinárodní akademie astronautiky udělila zlatou medaili (1969). Předpověděl absenci magnetického pole Měsíce několik let před prvnímí expedicemi k Měsíci.

Od konce 1940 let rozvíjel originální představy o fyzických vlastnostech času, podle kterých čas dává vniknout energii ve Vesmíru. Domníval se, že uvolňování energie ve hvězdách nelze objasňovat termojadernými reakcemi. V souvislosti s tím vypracoval teorii "příčinné mechaniky".

Čas podle Kozyreva disponuje kromě pasivní charakteristiky i dalšími vlastnostmi, na základě kterých dochází k vlivu času na události světa. Tyto vlastnosti se projevují v příčinno-následných vztazích a manifestují se protipůsobením obyčejnému chodu procesů, vedoucímu ke zvětšování entropie. Příčinná mechanika vychází z pěti základních axiomů:

1. V příčinných vztazích existuje vždy principiální rozlišení příčiny a následku. Toto rozlišení je absolutní a nezávisí na místě pozorování, to jest na souřadnicovém systému.
2. Příčiny a následky jsou vždy odděleny prostorem. Vzdálenost mezi příčinou a následkem může být libovolně malá, ale nemůže být nulová.
3. Příčinu a následek vznikající v jednom a tom samém bodu prostoru nelze rozlišit a představují tak identické pojmy.
4. Příčiny a následky jsou vždy odděleny časem. Časový interval mezi příčinou a následkem může být libovolně malý, ale nemůže být nulový.
5. Času je vlastní specifický, absolutní znak, který odlišuje budoucnost od minulosti, příčiny od následků, který lze nazvat směrováním nebo chodem.

Podle Kozyrevových závěrů a experimentů je organizovanost systému, ztracená během probíhajícího procesu, unášená časem. Což znamená, že čas nese informaci o událostech, která může být předána jinému systému. Vytvořil tak hypotézu o okamžitém šíření signálu o události prostřednictvím času. Po provedených astronomických experimentech se ukázalo, že signál o události není nijak stíněný a projevuje se prakticky ihned, a to nezávisle na vzdálenosti od místa události.

Některé obecné důsledky jeho teorie:

• Na osu času je Vesmír projektován jediným bodem, proto se v něm čas nešíří, ale projevuje se ihned a všude.
• V přírodě existují neustále působící příčiny, které zabraňují vzrůstání entropie a tedy i tepelné smrti Vesmíru.
• Není vyloučeno, že některé projevy psychiky člověka lze vysvětlit možným spojením prostřednictvím času, například intuici a telepatii.
• Vytvoření stroje času je principiálně nemožné.
• Bylo by ale v principu možné vytvořit pohon, který by ke svému fungování využíval energii času.