Poštovní holubi, "kariéři" a jiní

Jedna z definic popisuje řízení jako proces odhalování objektivních možností, vytyčování cílů a jejich dosahování v praktické činnosti. Řízení společnosti představuje speciální případ takovéto činnosti. Přímé strukturní řízení společnosti je potom nemyslitelné bez ovládnutí prostředků k přenosu informací, a to k přenosu dvoucestnému. Z řídícího centra k objektu řízení a zpět od objektu řízení do centra. Čím větší jsou vzdálenosti od centra k objektu řízení, tím kritičtějším se takový přenos informací jeví.

Informace nezačaly létat vzduchem teprve v dnešní době, bylo tomu tak i ve starověku. Tehdy se ovšem nejednalo o elektromagnetické vlny, nýbrž o poštovní holuby, jejichž původ je však třeba hledat nikoli ve starém Egyptě, Malé Asii či Persii, ale zřejmě již dávno předtím v Atlantidě a Orianě-Hyperboreji. Všechny současné druhy poštovních holubů jsou vlastně jejich potomky. S postupem času však v Evropě staré druhy pošťáků úplně vymizely nebo se z nich staly jen druhy dekorativní a výstavní.

V době nástupu žreců Amona v Thébách ve starém Egyptě (někdy v období 1700 let před naším letopočtem) byla pomocí poštovních holubů z thébského centra řízena celá síť orákul kolem Středozemního moře, jejíž služby využívali, mimo jiné, všichni tehdejší panovníci, aniž by si byli vědomi toho, že vůbec nějaké "centrální řízení" existuje.

Mezi starými druhy poštovních holubů vynikali svou spolehlivostí, rychlostí a vytrvalostí dnešní "kariéři" (viz obrázek), než se z nich stalo plemeno čistě dekorativní a výstavní. Ti dosahovali rychlosti až 140 km/h ve střemhlavém letu a rychlosti až 100 km/h v přímém letu.

Hérodotos píše:

„Dvě černé holubice kdysi vyletěly z egyptských Théb, jedna do Libye, druhá do Dodóny. Holubice usedla na dub a lidským hlasem přikázala vybudovat na tomto místě věštírnu Dia. Dodónové to pochopili jako boží vůli a vyplnili ji. Holubice, která přilétla do Libye, přikázala zbudovat tam věštírnu Amona."

Stopy historie a vodítka k jejímu chápání lze nacházet na těch nejpřekvapivějších místech...

(To vše a ještě mnohem víc v souvislostech v knihách Georgije Sidorova.)