Síla silných

Stařec Dlouhá brada na chvíli přerušil své vyprávění, olízl si umaštěné prsty a otřel je o svůj nahý bok v místě, kde jeho jediný kus rozedrané medvědí kůže již nestačil řádně plnit svou funkci. Okolo něj dřepěli na zadku tři mladí muži, jeho vnuci, Běhá jako jelen, Žlutá hlava a Bojí se tmy. Vzhledem si byli velmi podobní. Částečně je zakrývaly kůže divokých zvířat. Všichni byli útlí a vyhublí, měli úzké boky a pokřivené nohy, zároveň však hluboké hrudníky, těžké paže a obrovité ruce. Jejich hrudníky, ramena a vnější strany paží a nohou byly porostlé hustými chlupy. Dlouhé rozcuchané vlasy na hlavách jim svými dlouhými prameny padaly přes oči, ostražité, černé a jiskřící jako oči ptáků. V místech mezi očima byli úzcí, mezi tvářemi širocí. Jejich masívní spodní čelisti vystupovaly vpřed.
Byla jasná hvězdná noc a dole pod nimi se do dálky, kam až oko dohlédlo, rozprostíraly na všechny strany lesnaté kopce. Za jejich zády zíval černý otvor jeskyně, ze kterého čas od času zavanul prudký poryv větru. V okamžení před nimi zaplanul oheň. Na jedné straně ležela již částečně snědená mrtvola medvěda a v uctivé vzdálenosti od ní sedělo několik velikých, chundelatých vlkopsů. Vedle každého muže ležel jeho luk a šípy a ohromný kyj. Při ústí jeskyně bylo o skálu opřených několik hrubých oštěpů.
„A tak to tedy bylo, když jsme se přesídlili z jeskyně na stromy,“ promluvil Dlouhá brada...