Síla zvuku

V hudebním světě se vede již dlouho debata o správném ladění nástrojů, resp. o etalonové frekvenci komorního tónu "a1", podle které se orientují všechny nástroje orchestru, i o důvodech jejích změn v průběhu posledních několika set let. Komorní tón pro orchestr představuje něco na způsob filozofie v lidské komunitě, která by také měla v ideálním případě "naladit" společnost tak, aby fungovala bez disonancí jako jeden celek.

Zvuky, harmonie a hudba, to jsou prvky táhnoucí se celou známou historií lidstva. A hrály zásadní roli v životě lidí i dávno předtím, než začali fyzikové měřit frekvence a vědecky analyzovat konstrukci hudebních nástrojů. Dávno předtím, než kdo kdy tušil, že jednou začnou hrát frekvence zásadní roli v technice, medicíně, komunikaci, vojenství atd.

Lidské tělo sestává z minimálně 60 % z vody. Mimo to člověk obývá planetu Zemi a je vystaven vlivům prostředí, na které nemůže nereagovat. Na povrchu Země, například, působí přirozené nízké elektromagnetické frekvence nazývané Schumannovy, jejichž základní rezonanční mód se pohybuje kolem 8 Hz (cca 7,83 Hz). 

Běžné hudební tónové stupnice fungují v oktávách, kdy každý následující o oktávu vyšší tón představuje frekvenčně dvojnásobek příslušného tónu nižšího (např. moderní komorní tón a1=440 Hz, o oktávu vyšší a2=880 Hz).

Vzhledem k tomu, že v hudbě, podobně jako v životě, jde primárně o vytváření harmonie, dalo by se očekávat, že není úplně jedno, s jakými frekvencemi hudba pracuje, jak tyto konkrétní frekvence působí vědomě či nevědomě na lidský organismus a jakou harmonii či disonanci jsou schopny vyvolávat i vzhledem k člověku, který je součástí nějakého daného prostředí. Na úrovni komorního tónu představuje tónový rozdíl 8 Hz již čtvrtinu tónu a člověk tento rozdíl začíná jako disonanci zřetelně vnímat. 

Vyjdeme-li v hudbě od základu Schumanovy rezonance 8 Hz (každá další oktáva jako dvojnásobek), dospějeme jejím násobením k tónu c1=256 Hz a komornímu tónu a1=432 Hz.

Netvrdíme, že počet Hz je jediný určující, ani že nelze provozovat hudbu s jiným komorním tónem. Domníváme se pouze, že má-li někde existovat harmonie, v malém či velkém, vědomém či nevědomém, bylo by asi užitečné se nad tím zamyslet. Podstatná zřejmě nebudou konkrétní čísla, nýbrž poměry jednotlivých frekvencí vzájemně mezi sebou, aby nevytvářely disonance. Asi ne náhodou obhajoval Giuseppe Verdi ladění orchestru od komorního a1=432 Hz, zatímco pohlaváři Třetí říše nařídili přejít na a1=440 Hz.

Přiložené video o zvucích, harmoniích a jejich projevech krásně ilustruje reálnou sílu zvuku (voda reaguje na zvuky obzvláště citlivě).

(O hudbě a zvucích v souvislosti s lidským vědomím se můžete dočíst v knihách Georgije Sidorova.)