Teorie expandující Země

Navzdory přetrvávajícím nejasnostem obsaženým v nejrůznějších vědeckých teoriích a modelech, akceptuje hlavní proud dnešních vědců tyto jako svého druhu nedotknutelné pravdy, staví na nich veškeré konstrukce a doslova pronásleduje každého, kdo by se snažil alternativním pohledem nějaký "nerozporovatelný" problém řešit.

Jednou z takových teorií je model rozšiřující se Země. Na československých odborných vysokých školách (geologie, geografie) o něm nepadla ani zmínka a, co je nejhorší, nebyla nikdy nijak stimulovaná ani alternativní diskuze nad nejasnostmi, které aktuálně prosazovaný model prostě neřeší nebo neřeší uspokojivě.

Jaksi automaticky, aniž bychom si kladli otázky, jsme zvyklí přijímat informaci o tom, že zemská gravitace je a byla odjakživa konstantní, stejná jako dnes. Nemáme sice zcela jasno v tom, co je to gravitace a jak vzniká (víme, že je úměrná hmotě, ale to je celé), ale v minulosti se neměnila. Nevíme přesně, odkud se na Zemi vzala voda, ale pracujeme bezmyšlenkovitě s předpokladem, že vody je na Zemi konstantní množství. Podobných automaticky nevyřčených otázek je mnoho. Přitom odpověď na každou z nich může dramaticky změnit náš pohled na realitu kolem nás.

Jedním z prvních moderních vědců, který se myšlenkou rozšiřující se Země zabýval, byl Ott Christoph Hilgenberg (1896-1976), inženýr, přírodovědec - (nauky o Zemi). Postavil, mimo jiné, několik modelů Země, několik glóbů, od nejmenšího po největší, na kterých demonstroval uspořádání kontinentů a postupné vytváření oceánů na zvětšující se zemské kouli (první obrázek níže). Kromě jiného se snažil uspokojivě odpovědět na následující otázky:

1. Nyní jako jediná propagovaná Wegenerova (Alfred Wegener, 1880-1930) teorie prakontinentu a kontinentálního driftu předpokládá poměrně nevysvětlitelně prvotní velmi asymetrické rozdělení pevniny a oceánu (jediný prakontinent obklopený jediným oceánem se rozpadl na jednotlivé díly, které se od sebe postupně vzdalovaly). Existuje statistická analýza reliéfu Země, četnost nadmořských výšek a četnost oceánských hloubek, ze které vyplývají dva výrazné převládající výškové/hloubkové stupně - jeden na úrovni moře, druhý zhruba 5000 m pod hladinou moře. Teorie expandující Země dokáže tuto otázku asymetrie pevniny i asymetrie převládajících reliéfních úrovní vysvětlit.

2. Akceptovaná teorie geologického vývoje Země je jen těžko sjednotitelná s převládající teorií o vzniku života na Zemi. Pokud již od dob prekambria existovala obrovská rozloha souše, není jasné, z jakého důvodu by se měl prvotní život vyvíjet pouze ve vodě a přitom nijak neosídlit volné niky na kontinentech. Rozmach suchozemského života nastává najednou teprve před 400 miliony let, zatímco v mořích bují již nesrovnatelně déle. Teorie expandující Země dokáže vysvětlit i tuto otázku.

3. Známé artefakty obrovských živočichů z dob druhohor vyvolávají pochybnosti z hlediska mechaniky jejich pohybu. Není jasné, jak se mohly tak obrovské formy života vyvinout v prostředí s dnešní gravitací. Dnes žádné podobné formy neexistují, zatímco dříve jich bylo nepřeberné množství a hmotnost jednotlivých jedinců byla násobně větší, než hmotnost i těch nejtěžších zvířat dnes žijících. Jednou z možných odpovědí je expandující Země, její narůstající hmotnost a s tím i historicky rostoucí gravitace.

Zastánců této teorie a vědeckých pokračovatelů je i dnes nemalé množství, ale hlavním proudem jsou zcela ignorováni a odmítáni. Přitom daná teorie vykazuje podobné míry nejistot jako každý jiný, ať již prosazovaný hlavní či alternativní názor.

Dalšími významnými jmény spojenými s touto teorií jsou např. prof. Pascual Jordan (1902-1980), dipl.ing. Klaus Vogel (1926-2015) (dva poslední obrázky níže), prof. dr. Samuel Warren Carey (1911-2002) a řada dalších.