Prameny vědění, 2.

Lemurie, Pacifida, Mu, Oriana, Hyperborea, Atlantida, Tartárie, Biarnie, Artanie, Sibiřská Rus, Skýtie. Pouhé říše z legend či historické skutečnosti? Starý Egypt, střední Amerika, Sumer, Akkad, Babylon, Říše středu... Odvrácená strana neřízeného vývoje pozemské civilizace. Nebo snad řízeného? Pověsti, mýty, pohádky. Co je spojuje? Jak vznikaly? Jak daleko do minulosti vlastně sahají kořeny lidstva? Šemsu-Gor, národ Endri, Etruskové, Rurikovci, Romanovci, Slované, Hunové, Ivan Hrozný, Sergej Radoněžský, smuta, mongolské jho i nejrůznější revoluce nové doby.

To vše je jen velmi stručný náznak témat, s nimiž se čtenář v celém cyklu Chronologie setká a o jejichž existenci možná neměl dříve ani tušení. Nemluvě o tom, že by snad oficiální historické jakož i přírodovědné obory připouštěly a přinášely, navzdory hmatatelným artefaktům či zažitým čistě teoretickým paradigmatům, nějaká vysvětlení nebo alespoň alternativní pohledy na události a jevy, o jejichž podstatě vlastně samy nic netuší, ale které lze jen těžko ignorovat.

Úryvek příběhový:

A tak jsme se po poměrně dlouhé cestě na motorové loďce ocitli v prostorném, roubeném dřevěném domě. Přivítal nás hospodář, silný, středního růstu, úplně šedivý člověk. Měl inteligentní, vybledlé zelené oči, přesně zastřižený bílý vous a stejně bílé, dlouhé, na ramena spadající vlasy. Stěny domu, neboli sibiřsky chalupy, byly složeny z tlustých, časem ztmavlých klád. Na jejich pozadí vypadaly hospodářovy šediny obzvlášť výrazně. V chalupě bylo všechno praktické, rusky řečeno, nebylo tam nic zbytečného. Podél stěn dvou sousedních místností i v hlavní světnici, kam nás hospodář zavedl, stály široké, pevně postavené, jednoduchou řezbou zdobené lavice a pod vysokým současným stropem bylo vidět police plné knih a svazků časopisů. Ve vyzdobeném koutku světnice stál místo tradiční ikony krásný, ze sukovitého kusu dřeva upravený stoleček, na kterém byla vidět zjevně ručně vyrobená, tlustá vosková svíce a hromada nějakých podivných kamenů. V domě se vznášela hořká vůně čerstvého medu, vosku a jakýchsi mně neznámých bylin. Dokud jsem si prohlížel léčitelův příbytek, řekl mu můj průvodce mé jméno, a nyní si stařík s upřímným zájmem svého návštěvníka prohlížel. Uběhla ani ne minuta a my, host i hospodář, jsme zůstali sami. Můj známý-průvodce něco dědečkovi zašeptal a zmizel, a stařík, očividně s předpokladem, že náš rozhovor bude dlouhý, zašel do kuchyně a přinesl nůž a bochník čerstvého, voňavého chleba, na široký prkenný stůl postavil třílitrovou láhev brusinkového morsu a přidal k ní vlastnoručně vyřezávaný dřevěný podnos po vrch naplněný nařezanými medovými plástvemi. Potom mě gestem pozval ke stolu, sám usedl naproti a jen tak mezi řečí se mě optal:
Tvoje příjmení tedy asi bude Sidorov?
Byl jsem přesvědčený, že léčiteli moje jméno prozradil můj známý, a tak jsem jen neochotně přikývl.
Jemu nedávej vinu – jako by četl moje myšlenky, s úsměvem pokračoval stařík. On mně nic kromě tvého křestního jména neřekl. V přírodě existují zákony, které umožňují se znalostí pouhého křestního jména říci o člověku velmi mnoho. Jestli chceš, řeknu ti i rok a den tvého narození?

Úryvek badatelský:

Žrecové Amona se k moci v Egyptě nedostali okamžitě. Bylo k tomu zapotřebí nejedno tisíciletí. Veliké nepokoje a bouře, které ukončily období staré říše, zorganizovali 1700 před naším letopočtem. Uměle vytvořený chaos společně se ztrátou egyptské nezávislosti posloužily jako žebřík, po kterém se žreci Amona dostali k nejvyšší moci. Přece se jim nakonec podařilo vytěsnit od kormidla vlády své věčné konkurenty, sluneční žrece města Iunu, neboli Heliopole. A tehdy zahájili žrecové Amona svoji globální destruktivní činnost. V čem spočívala? Především v záměně žrečestva a ve vytvoření svých okultních center po celé tehdejší ekumeně. Mohl by ses oprávněně ptát, proč? Pokud jde o záměnu žrečestva, to je ti jasné. Aby všude zorganizovali primitivní, lunární jazyčnické kulty, vyžadující krvavé lidské oběti. Je potřeba říct, že žrecové Amona pouze přiložili polínka do dávno hořící pece. Lunární kulty byly v Přední Asii již na pochodu, jenže thébští žrecové nepotřebovali Přední Asii, oni potřebovali Persii, Kavkaz a, samozřejmě, Evropu. Tam upřeli své nenasytné, mocenské pohledy. Mechanismus vnucení jejich dravé vůle byl následující: nejprve v Íránu, na Kavkaze, v Řecku, Libyi, Itálii, Galii a Iberii během velmi krátkého časového období vymřeli všichni žrecové-věštci, a potom byli zaměněni speciálně připravenými kádry. S využitím okultního dědictví Atlantidy (vzpomeň si na našeho známého Henocha) provedli thébští žrecové takovou operaci bez námahy. Výsledkem jejich úsilí bylo, že přibližně v jednu a tu stejnou dobu po celém Středomoří vzniklo více než deset různých okultních center. To se odehrálo v období 1700–1600 před naším letopočtem. Ze všech v té době známých orákul bylo ono thébské kořenovým, fakticky vedoucím. Ale o něm věděli pouze vyvolení. Pro krále i pro mnohé žrece byla thébská Alma mater tajemstvím za sedmero pečetěmi. Vzniká přirozená otázka, proč? Inu proto, že ostatní jimi vytvořená orákula a okultní centra byla pouze jejími filiálkami.