Šikmookej

Cho nerozuměl francouzsky. Seděl v přeplněné soudní místnosti, vyčerpaný a unuděný, a naslouchal neúnavným a explozivním proudům francouzštiny, které tu postupně jeden úředník za druhým vyléval do davu. Pro Ah-Choa to bylo všechno jen neutuchajícím nesmyslným žvaněním a vnitřně se opravdu velmi podivoval tuposti těchto Francouzů, kterým trvalo tak dlouho, aby vyšetřili, kdo byl vrahem Chung-Ga, a kteří viníka stejně nebyli schopní stále vypátrat. Všech pět set kuliů na plantážích přesně vědělo, že vrahem byl Ah-San, přesto nebyl Ah-San dosud ani zadržen. Ano, je pravda, že měli všichni kuliové mezi sebou navzájem tichou dohodu o tom, že nebude žádný z nich proti jinému svědčit; ale přece … toto celé bylo tak jednoduše průhledné, že i Francouzi mohli být schopní dopátrat se, že jejich hledaným mužem byl Ah-San. Blbost Francouzů byla nebetyčná.
Ah-Cho neudělal nic, kvůli čemu by se měl bát. S touto vraždou neměl nic společného. Ano, je pravda, že u ní byl přítomen, a Schemmer, dozorčí na plantážích, se přihnal do baráků okamžitě potom a nachytal ho na místě společně s dalšími čtyřmi či pěti jinými; ale co má být? Chung-Ga měl v těle pouze dvě bodné rány. Bylo nabíledni, že pět nebo šest mužů mohlo těžko zasadit dvě rány. Pokud by každý muž zaútočil pouze jednou, mohli to udělat stejně nanejvýš dva...