Solovecký monastýr

Komplex na Soloveckém ostrově v Bílém moři. Oficiální dobou vzniku dnešní kamenné podoby Soloveckého monastýru (kláštera) je konec 16. století (1584-1594). Celý areál je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO. Leží na Soloveckém ostrově v Bílém moři, rozloha ostrova 246 km², poloha na polárním kruhu (65° severní šířky).

Od průvodců při turistické návštěvě Soloveckých ostrovů se člověk dozví nejrůznější pozoruhodnosti:

1. Areál měl údajně vojenskou obrannou funkci na přístupu k přístavům ležícím na pobřeží Bílého moře,

avšak

jeho poloha v zálivu, před kterým je několik dalších menších ostrovů, nutila návštěvníky připlouvající do kláštera, aby se zastavili na prvním menším ostrůvku, kde hlídka zapálila oheň, aby v hlavním klášteře viděli, že přijíždí návštěva. Navíc v celém komplexu nebyla vojenská posádka a z mnichů věděl jeden jediný, jak zacházet s dělem. Za celou novodobou historii byl na klášter veden snad jeden jediný neúspěšný útok.

2. Kamenný komplex prý vznikl v průběhu deseti let a na výstavbě se podílelo asi 2000 lidí. Na místě prý byla vybudována cihelna, která dodávala materiál na stavbu. Na fotografiích je cihelná nástavba komplexu jasně vidět. Obrovské balvany prý byly na stavbě dopravovány do výšky přes rampy z nasypané zeminy,

avšak

jsme na ostrově ležícím uprostřed moře na polárním kruhu a píše se konec 16. století, tedy oficiálně vrchol malé doby ledové, období tzv. Grindelwaldské fluktuace (celosvětové expanze ledovců). Kamenný fundament, tj. hradby komplexu mají celkovou délku přes 1 km, u paty tloušťku až 7 metrů, výšku místy přes 10 metrů. Fotografie ukazují dnešní okolí, vegetační porost i velikost volně roztroušených balvanů, které jsou také součástí hradeb a které bylo nutné na stavbu z okolí dopravovat. Navíc jsme v oblasti, kde se velmi zásadně projevuje půlroční cyklus světla a tmy. A na místech, kde je více než půl roku zmrzlá půda, vyvolávají i rampy z nasypané zeminy otazníky.

Kdo a proč potřeboval v takto odlehlém a klimaticky surovém kraji budovat mohutné kamenné hradby 6 metrů široké a 10 metrů vysoké? To, že byl někdo schopen během deseti či více let s prostředky na dnešní dobu primitivními vybudovat cihelnu a postavit celý horní klášterní komplex, k tomu všemu v bažinaté lesotundře, je samo o sobě obdivuhodné. Ovšem každý, kdo někdy zkoušel usadit na zahradě jediný 1,5tunový balvan, a to v létě, nikoli na zmrzlém podkladě při -10 °C, si dovede resp. nedovede představit, že by něco takového bylo možné v prostředí polárního kraje, s primitivními prostředky, s limitovanými přírodními zdroji a v měřítku, které lze vidět na fotografiích.

(To vše a ještě mnohem víc v souvislostech v knihách Georgije Sidorova.)