Zakrslá bříza

Další z velmi často zmiňovaných rostlin v knihách Georgije Sidorova, která tvoří typický krajinný prvek tajgy a tundry, je zakrslá forma břízy (Betula nana), rusky "karlikovaja berjoza". Kromě toho se v ruském prostředí také mluví o "jorniku", "jerniku", "berozovom stalniku", "stalnci" nebo "jerniku-slanci".

Jde o opadavý, silně rozvětvený keř výšky 20-70 cm (někdy i 120 cm), s pozvedajícími se nebo přiléhavými prýty.

Areál rozšíření zahrnuje prakticky celé území Evropy, kromě jejích jižních rajónů, a prakticky celé území Kanady. Na teritoriu Ruska roste na severu jeho evropské části, na západní Sibiři, v Jakutii, na Čukotce a Kamčatce.

Vytváří rozsáhlá plošná neprostupná houští v arktické tundře, v alpském pásu, na mechových rašeliníkových nebo rokytotvarých blatech či slatinách v lesní zóně, kterým se právě říká "ёрник" (jornik).

Jak G.Sidorov popisuje, jedná se místy o natolik husté porosty, že se jim vyhýbají i losi, kteří je raději obcházejí, protože opravdu nestojí za to si přes takovéto křoviny krátit cestu. Jediný, koho ani "jornik" neodradí, je se svou buldozeří náturou rosomák.