Třicet příčlí se stýká v ose, avšak prázdnota mezi nimi tvoří podstatu kola... papír, barva, lepidlo a kůže tvoří knihu, ale informace v ní tvoří podstatu knihy.

Na úsvitu dotykových čtecích zařízení většího formátu jsem si s nadšením naplnil knihovnu mnoha elektronickými díly od autorů bezpečně mrtvých v naději, že s sebou nemusím nosit ani hromadu knih, ani ještě větší náruč hliněných destiček, o kamenných deskách nemluvě. Měl jsem dokonce možnost si do knih vkládat vlastní poznámky a zvýraznění. Netrvalo však dlouho a s první aktualizací softwaru, kterou nejmenovaná ovocnářská firma vydala, se mně ztratily nejen poznámky a zvýrazněné záložky, ale změnila se i verze stažených starých digitalizovaných děl. Byla to náhoda, nepozornost, nedokonalost prvních softwarových verzí nebo záměr?

Velmi rychle jsem si uvědomil, že se ve světě čím dál tím virtuálnějším nelze na elektronická média spolehnout. Nejenom že rychlost technického vývoje za sebou během pouhých deseti let nechá trosky několika generací nadále nepoužitelných záznamových médií a pracně budovaná knihovna je tak odsouzena k nečitelnosti, ale nelze si být jistý ani původností uchovávaného textu.

Ano, kámen je možná trvanlivější, ale staletími prověřená tištěná kniha je z praktického hlediska stále tím nejlepším konzervantem informace. Navíc jí nikdy nedojdou baterky...